Výroba GF sirupu je jedním z posledních kroků v rámci zpracování škrobu (dalo by se s trochou nadsázky říci, že je odpadem zpracování škrobů např. z kukuřice, pšenice apod.). Výroba tohoto sirupu tedy nesouvisí s výrobou cukru! V Americe se tento sirup vyrábí převážně jako HFCS (high fructose corn sirup), tedy jako fruktózový sirup z kukuřice a představuje tedy ještě další „level“. Má mnohem vyšší podíl fruktózy než GF.

Oblíbený a výrobci preferovaný se stal tento sirup právě z několika důvodů:

 - má vyšší sladivost než klasický řepný cukr

 - je výrazně levnější než řepný cukr

 - tekutá forma oproti sypké je hlavně v potravinářství často výhodou (poskytuje výrobkům vláčnost a lepší strukturu)

Mýtus I.

V souvislosti s tímto sirupem se rozšířily dohady a pochyby o zdravotních následcích vyšší konzumace tohoto sirupu společností, hlavně tedy vyšší konzumace fruktózy. Na řadě míst si můžete přečíst, ze fruktóza z GF sirupu se metabolizuje jinak než fruktóza z řepného cukru, což ale není pravda! Řepný cukr (= sacharóza, je složen z molekuly glukózy a molekuly fruktózy) se rozkládá v tenkém střevě právě na tyto dva cukry, glukózu a fruktózu, pomocí enzymu sacharázy. Odtud putuje fruktóza portální žílou do jater, kde se přemění na využitelnou energii (zabuduje se do procesu glykolýzy) a spálí se, nebo se přemění na jaterní glykogen. V případě nadbytku energie se však velmi ochotně ukládá do formy triglyceridů (tuků). Toto platí jak pro fruktózu ze sirupu tak pro fruktózu z řepného cukru! Ovoce, které je na fruktózu často plné se však nemusí stát něčím, čemu bychom se měli vyhýbat! Jeho benefity stále převažují, pravdou zůstává, že ani s ovocem se to ale nesmí přehánět! Nadbytek fruktózy ve stravě je silně nežádoucí a poslední vědecké poznatky silně poukazují na fakt, že je to právě fruktóza, která z velké části může za obezitu (velmi jednoduše řečeno). Hned to trochu rozvedu.

(zdroj: wikipedie.cz)

V čem je tedy zakopaný pes?

Nadměrná konzumace potravin s fruktózovým sirupem je tedy ošemetná hlavně z toho hlediska, že fruktóza má velmi nízký glykemický index (19!) a nezvedá tak hladinu insulinu a leptinu v takové míře jako glukóza (tohoto se ale využívá například u diabetiků, kdy fruktóza může sloužit jako „dia sladidlo“). Vyšší hladiny inzulínu a leptinu ale slouží jako přirozené tlumiče pocitu hladu a potřeby se najíst, což tedy ve finále může podporovat apetit a tedy větší konzumaci jídla a tím samozřejmě i rozvoj nadváhy a obezity. V podstatě i když vypijete 0,3 dcl džusu o 30 g cukrů a cca 130 kcal, nezasytí vás to tak, že následně sníte méně. Vaše tělo si žádá stejně, jako kdyby džus nevypilo. 

Mýtus II.

Glukózo-fruktózový sirup obsahuje 55 % fruktózy a 45 % glukózy a proto je sladší než sacharóza. To není pravda, je to naopak! Kdyby tomu tak bylo, jmenoval by se fruktózovo-glukózový sirup. Pakliže sirup obsahuje vysoké procento fruktózy, nazývá se fruktózový, a to je často právě již výše zmíněný HFCS.

Co tedy s tím?

Vědecké poznatky ohledně metabolismu fruktózy nejsou ještě stále stoprocentní, a tak se stále objevuje docela dost dohadů a nejasností. Více než zdravotní účinky nás často zajímá chuťová stránka – a ta je v tomto případě znát. GF sirup se už používá do velkého množství potravin – sušenky, limonády, snídaňové cereálie, !müsli tyčinky!, proteinové tyčinky, pečivo, dresinky, ale třeba i masné výrobky! Samozřejmě nezbývá nic jiného, než neustále číst a hlídat složení potravin, které kupujeme a výrazně omezit ty, které mají ve složení na prvních místech položky „cukr“, „glukózo-fruktózový sirup“, „invertní cukr“, „kukuřičný sirup“  apod.

Nehledě na to, jestli jde nebo nejde o sirup – nadbytečné, nevyužité cukry (ať už pro energii nebo pro glykogen) naše tělo uloží do tukových zásob !