Velmi častým jevem, který se v oblasti výživy objevuje, je tzv. střídání extrému za extrém. Rozvoj potravinářského průmyslu, a obecně celého stravovacího byznysu, vedl (a vede...) k masivnímu rozvoji obezity, diabetu a metabolického syndromu. Na druhou stranu se velmi výrazně rozvíjí dietologický průmysl (hlavně nejrůznější redukční diety) a byznys se zdravou výživou (BIO, bezlepková strava, farmářské potraviny, tzv. „clean food“ apod.). Expanze nových i staronových výživových směrů spolu s novými trendy je největší, co kdy byla. Jídlo je tak silným pojmem, že se stává předmětem pořadů, článků, rozhovorů, marketingu... prostě všeho. Lidé tedy začínají místo zlatého středu a racionálního uvažování volit levý nebo pravý extrém (podle toho, čím se nechají strhnout). Je stále těžší odolávat do očí bijícím reklamám, ignorovat stále nová výživová doporučení a rady a zachovat chladnou hlavu.

Ortorexie
Pomiňme teď první extrém a podívejme se na ten druhý. Posedlost zdravou stravou již dostala svůj termín s příslušnou koncovkou „-exie“ – ortorexie. Jedná se tedy o skutečnou, definovanou poruchu příjmu potravy. Ortorektik je člověk, který většinu svého času stráví tím, že přemýšlí, jak a hlavně čím kvalitně nutričně vyživit své tělo. Již večer přemýšlí nad původem, složením a gramáží snídaně a pečlivě plánuje potravinu po potravině. Není mu dovolen žádný prohřešek. Když zklame, je z toho vykolejený víc, než by bylo normální. Čistým a nutričně bohatým jídlem je doslova posedlý. Jídlo je hlavní náplní jeho života. Malá ukázka toho, kam až to všechno může zajít, pokud začneme bláznit...

Výživové směry
Mírnější podoba stravovacího poblouznění je prosté následování výživových trendů – ať už z vlastního přesvědčení, na doporučení známého nebo světové celebrity, či výživových poradců. Kdo se nestravuje raw, bez lepku nebo bez laktózy, nebo alespoň bez potravin obsahujících palmový olej, jako by nebyl. Nedej bože aby se v jídelníčku objevila živočišná bílkovina. Navíc na nás všude číhají toxiny, plísně, paraziti a aditiva. Vše, co není bio, je hned nevýživné a plné hnojiv a postřiků, vše, co není farmářské, je hned automaticky „supermarketové“ a vlastně špatné. Přijde vám to přehnané? Bohužel není a jedná se o stále více rozšířenější záležitost. My všichni začínáme být dezorientovaní, nevíme, kdo z odborníků má vlastně pravdu, a jak bychom tedy měli jíst. Jeden den napíšou v renomovaném časopise toto, druhý den to na jiném místě velmi přesvědčivě vyvrátí. No není to k zbláznění?

Pokud na sobě cítíte, že se podobným směrem vydáváte, je čas se zastavit a zamyslet se. Zdravá strava, správná výživa a celý ten „balíček“, co k tomu patří, je neoddiskutovatelně velmi důležitá věc, dokud se opět nedotkne extrému. Kontrast mezi výživou před sto lety a nyní je velký – jak v kvantitě, tak v kvalitě oběma směry – a přesto se objevuje stále více onemocnění a problémů týkajících se vztahu výživa‑zdraví. Není to paradox? Všemožná výživová doporučení a rady často nerespektují zásadní fakt – každý jsme individuální, každý máme jiný metabolismus, genetické predispozice, jinou krevní skupinu, žijeme v jiném podnebí, v jiných environmentálních podmínkách. Kniha autorky, žijící na americkém západě, která shrnuje změnu stravování, procitnutí, zhubnutí, slibný „happy end“ a zaručený návod na zdravý život pro nás všechny, nemůže být brána jako posvátný návod pro ženu žijící v mírném pásmu vnitrozemského státu, s průměrným příjmem a řadovým zaměstnáním. A přesto toto upínání se na cizí osudy je tak běžné... Dalším příkladem je třeba stravování se bez lepku. Na základě informační vlny začalo mnoho lidí ze své stravy lepek vyřazovat, aniž by si uvědomili následky a škody, které mohou napáchat...

Jak z kola ven?
Pokud se naučíme dobře a správně stravovat, úplně automaticky začneme splňovat většinu kritérií a požadavků, které jsou na zdravou výživu kladeny. Tzn., že pokud se zamyslíme a máme to srovnané v hlavě, nepotřebujeme návody, nepotřebujeme slepě následovat něco, co nám diktují druzí. Velmi intuitivně se začneme řídit racionálními pravidly zdravého stravování, a ta jsou pro každého trochu jiná (jsme přece každý jiný), jádro mají však společné. A pokud se dlouhodobě pohybujeme v uvědomění, dlouhodobě jíme zdravě a vyváženě, pestře a co nejpřirozenější stravu, posloucháme své tělo a dáváme mu to, o co si říká, nacházíme rovnováhu. Úspěch není v asketičnosti, odpírání a fanatismu – i emocemi jíme! Sebezdravější potravina, pokud není snědena s chutí a vůlí, nemůže v těle mít tak pozitivní účinky, aby to za to stálo. Trávení a vstřebávání látek je řízeno mimo jiné hlavě hormonálně. Vnější zásahy, stres, jídlo ve spěchu – to vše může narušit hladký průběh metabolismu. Snažte se tedy myslet i na své pohodlí a komfort, nečtěte každý článek o výživě na internetu, nesnažte se pojmout úplně všechno a také nevěřte úplně všemu. Snažte se zkrátka zachovat zdravý rozum…

foto: Shutterstock.com