Vědci a vědecké studie nám to neusnadňují
Dříve jsem byla ryzí, exaktně založený člověk, vychovávaný vědou. Z tohoto úhlu pohledu jsem také pohlížela na výživu a na lidský organismus. Hodně se toho změnilo. Mé hrany se obrušují a zkušenosti spolu s novými poznatky mi pomáhají tvořit síť poznání a názorů. I z toho důvodu už také vím, jak špatně je se upínat k výživovým doporučením ze strany vědy a k výsledkům vědeckých studií. Věda se již mnohokrát velmi mýlila a my jsme si prošli mnoha výživovými omyly. Jedním z takových omylů byl i ten, že za pandemii obezity ve světě mohou tuky a že klíč ke štíhlému a zdravému tělu je omezení přijatých tuků. Jako jeden člověk se hlavně Západ, ale i Evropa odklonily od konzumace tuků a o to více přilnuli k sacharidům včetně jednoduchých cukrů. A takových příkladů bychom mohli najít bezpočet. Výživová tvrzení nám vlastně neustále diktují, co máme mít rádi a co nemáme. Spíše než zdravým selským rozumem se řídíme metananalýzami, marketingovými bublinami a trendy. Právě poslední zmíněné mají snad největší moc. Trendy diktují a my se jimi často podprahově řídíme. Naše osobní a svobodná volba je vlastně stále nenápadně podkopávána.
Jídlo je přítel, nástroj a pro mnohé i droga
Jídlo je něco, k čemu se často uchylujeme, když nám není dobře. Sladká chuť, kterou nám dodává široké spektrum ať už základních nebo technologicky zpracovaných potravin, je uklidňující a chlácholící. Jídlo se často stává naším společníkem, předmětem zájmu a něčím, čemu věnujeme až nadměrné množství myšlenek. Velmi často má ústřední postavení v našich životech a ovlivňuje i naše rozhodování. Mnoho z nás si také prostřednictvím jídla podkopává zdraví, snaží se řešit své problémy či si kompenzovat nezdravě nastavené prostředí, ve kterém se pohybuje. Jídlem si často kompenzujeme nedostatek lásky a užíváme ho jako návykovou drogu. Jsme nároční a chamtiví, chceme variabilitu, možnosti a svobodu výběru...
Z původního a pouhého prostředku k uspokojení základního silného pudu – tzv. pudu obživného, jsme zkrátka udělali velký krok stranou, nemyslíte?
Kde je ten zdravý přístup?
Co se ze vztahu k jídlu opravdu vytrácí je vlastně celkový normální a trochu i chladný přístup. V současné době se spíše potácíme od jednoho extrému k druhému a naše nejistota je okořeněna jak našim okolím tak námi samotnými. Na jedné straně jsou lidé, kteří se řídí pouze svou chutí a je jim jedno, jestli se stravují zdravě či nezdravě. Rádi si dopřejí veškerý sortiment průmyslově zpracovaných potravin. Přibývají na hmotnosti, objevují se u nich první zdravotní problémy a pomalu ale jistě si zadělávají na obezitu a metabolický syndrom. Na druhé straně extrému jsou lidé, kteří až palčivě řeší, co jí, kdy to jí, jestli to je nebo není čistě rostlinného původu, co tělu daná potravina přinese, jestli tam náhodou není pesticid a nebo třeba jestli to je nebo není bio. Jídlo je náplní jejich života. Mezi těmito mantinely se pohybují zastánci různých výživových stylů od raw food až po paleo, lidé s potravinovými alergiemi či intolerancemi, lidé s poruchami příjmu potravy, lidé nezdravě fixovaní na jídlo, ženy, které trpí na záchvatovité přejídání, ženy dietářky, které už vyzkoušeli snad vše a pořád nic nefunguje, ale i třeba sportovci, kteří jsou ochotni jít ve stravování do extrémů, jen aby podali ten nejlepší výkon.
Kde je ten obyčejný zdravý přístup? Proč si tak aktivně náš život ztěžujeme? Srovnejme vztah k jídlu před 100 lety a nyní. Divíte se, že se prarodiče často klepou na čelo, když jim tu s kamenou tváří vysvětlujeme, že si to kravské mléko opravdu nemůžete do té kávy nalít a nebo že si ten dort s bílým cukrem opravu nemůžeme dát...
Sami jistě znáte to, když vám druzí stále dokola něco opakují a vy to pouštíte jedním uchem dovnitř a druhým ven. Až jednoho dne, jako by vás něco osvítilo, vám to dojde a tu danou věc pochopíte, pustíte si ji k sobě a přijmete ji. Ani zde to není jiné.
Vyšlo v Jóga DNES.
Foto: Shutterstock.com
