1. Leptin je hormon, který patří mezi adipokiny a je produkován hlavně podkožní tukovou tkání. Často se mu říká tzv. hormon nasycení. Je to protein, který je kódován tzv. ob genem [...obezita :)]. O leptinu se nejvíce mluví v souvislosti s obezitou.

2. Mezi jeho hlavní funkce patří hlídání našeho apetitu – pokud je jeho hladina nízká (zejména ráno a obecně při nízkém množství tělesného tuku), dostává tělo signál „Víc jez, méně se hýbej“. Při vyšším množství tohoto hormonu (večer a obecně při vyšším množství tělesného tuku) dostává naopak tělo signály „Nejez tolik a více se hýbej“. Správná funkce tohoto systému je esenciální pro udržení energetické rovnováhy v našem organismu – tedy abychom nebyli příliš hubení, ale abychom zase nebyli příliš tlustí.

3. Leptin také úzce souvisí se zpomalením metabolismu. Pokud držíte přísnější dietu a hladovíte při tom, dojde k fyziologické adaptaci metabolismu na tento stav a organismus se přepne do „úsporného režimu“ = ukládacího režimu. V tom tkví největší problém diet – ve chvíli kdy je přestanete držet a začnete zase pořádně jíst, tělo má několikanásobně vyšší tendenci si začít ukládat zásoby v podobě tuku a velmi pravděpodobně opět vše, co jste shodili, přiberete zpět.

4. Leptin je hormon a váže se tedy v těle na své příslušné receptory. Stejně tak jako rezistence inzulínová se však může rozvinout i leptinová rezistence. Tělo pak není schopno správně reagovat na leptinové signály, dochází k tzv. desenzitizaci receptorů a to způsobuje problém. Tělo nedostává signály „Už nejez, máš dost“  je neustále poháněno abnormálním apetitem (typické jsou neustále chutě a nekontrolovatelné přejídání).

5. Nekontrolovaný příjem stravy, bohaté hlavně na jednoduché cukry bez výživové hodnoty pak vede k rozvoji již zmíněné insulinové rezistence a k systémovému zánětu (viz ten krásný obrázek dole). Neustálý atak buněk glukózou vede k jejich laicky řečeno trucování a zabejčení + dochází k jejich poškození a také k neochotě spolupracovat s insulinem. Vysoká hladina krevního cukru však není pro tělo žádoucí, a tak slinivka posílá stále naléhavější množství insulinu k buňkám, aby se glykémie opět snížila. Poškozené buňky insulinovou rezistencí a adipocity jsou podnětem pro imunitní systém. Na své si přijdu jak imunitní buňky tak nejrůznější signální látky, které dále podporují isnulinovou rezistenci a bohužel i samotný zánět

Všechny tyto děje mohou vést k trvalému zvýšení hladiny cukru v krvi a k rozvoji všem známého onemocnění -  diabetu 2. typu. To už je stav, kdy jsou poškozené i buňky slinivky (beta buňky).

Dobrou zprávou zůstává, že tyto děje jsou často vratné!

V momentě kdy změníte životosprávu a začnete sportovat a pořádně se hýbat, začnete se stravovat zdravě, vyváženě a racionálně – což zahrnuje i výrazné omezení jednoduchých cukrů – rezistence budou na ústupu a vás celkový stav se celkově zlepší. Cukrovka má tu nevýhodu, že "nebolí" jako zlomená noha, a tak tendence lidí ji řešit jsou často velmi malé. Nejlepší léčba je v tomto případě prevence  - do takového stavu se nikdy nedostat :)

Figure sources:

Timothy J. Kieffer, Joel F. Habener: American Journal of Physiology - Endocrinology and Metabolism Vol. 278 (2000)

B. Antuna-Puente, B. Feve, S. Fellahi, J.-P. Bastard: Diabetes & Metabolism Vol 34 (2008)