Zpomalený metabolismus

Velkým problémem moderní doby se stal tzv. zpomalený metabolismus. Troufám si říci, že tímto „neduhem“ trpí každý třetí dospělý člověk. Nejčastější projev v praxi je takový, že se urputně snažíte hubnout, což spočívá v tom, že ubíráte jídla, co to jde, a místo abyste hubli, nějakým záhadným způsobem, nelogicky, stále přibíráte. Anebo se ani hubnout nesnažíte, ale připadá vám, že přibíráte na hmotnosti jen ze vzduchu...

Častou příčinou tohoto jevu jsou (jak jinak...) DIETY. Všechny diety od ananasové po hollywoodskou, které jsou postaveny na nějaké výrazné restrikci stravy, tedy omezení příjmu potravy, vedou k tomu, že tělo přepíná do úspornějšího režimu. Volně přeloženo: tělo cítí, že se mu nedostává potřebná energie na provoz těla a na pohybové nároky a sníží svůj energetický obrat, začne šetřit, začne ukládat a odmítá cokoliv uvolnit. V momentě, kdy dostane více živin a energie, než aktuálně potřebujete (v praxi = když ujedete), okamžitě všechno ukládá na horší časy, kdy zase bude strádat. Za vše může tzv. šetřící gen, takže ano, částečně můžeme vinit i svůj genetický materiál. Člověk je ale organismus vnímavý a ovlivnitelný, a stejně více jak 50 % záleží na nás samotných. S jistými predispozicemi se tedy narodíme, ale nesmíme se na to vymlouvat!

Ani hormony v tom nejsou nevinně. Velký vliv na zpomalení metabolismu má i stresový hormon kortizol, a to se projevuje hned dvojím způsobem. Pokud jste neustále v psychickém stresu (to je fyziologicky velmi důležité rozlišovat), kortizol dává signál mobilizovat glykogenové a tukové zásoby, aby byla zabezpečeno dostatečné množství energie, kterou jistě potřebujete k vykonání stresové reakce. Na rozdíl od stresu „musím před tou šelmou co nejrychleji utéci“ následuje reakce „musím to ještě 3 hodiny vysedět a pak už snad bude šéf spokojen“. Energetické nároky kancelářské práce zdaleka nedosahují nároku na útěk, takže krevní řečiště bohaté na glukózu ji musí opět uložit – ne zpět, ale do tukových zásob. Tento jev má ještě jeden neblahý důsledek a tím je neustále zvyšování inzulínu v krvi. Pokud jste neustále ve stresu, těchto metabolických smyček se ve vás točí nespočet a jako důsledek se objevuje onemocnění zvané jako metabolický syndrom. A pokud jste ve stresu z toho, že nehubnete, nebo jen zkrátka z toho, že jste v režimu, který vám neustále něco přikazuje, a vlastně vůbec nevyhovuje, nezhubnete už vůbec.

Pozn. Zde je důležité zdůraznit, že malá dávka stresu tělu prospívá, protože ho tzv. mobilizuje (určitým druhem stresu je i pohybová aktivita). Výše zmíněné tedy platí pro chronický, dlouhodobý stres.

Jak tedy metabolismus opět zrychlit?

Na internetu si zaručených rad můžete přečíst stovky. Dle mého názoru je to opět o jednoduchosti, a proto vám do začátku jistě postačí jen ty nejzásadnější pravidla zdravé výživy. Pak dle libosti můžete experimentovat s dalšími, jejichž efektivita už velmi závisí na každém.

V prvé řadě je nejdůležitější přeprogramovat své myšlení a uvědomit si, že ke zdravému, štíhlému tělu se člověk musí projíst. Dietování a omezování příjmu potravy nemá v dlouhodobém měřítku naprosto žádný smysl. Je důležité začít jíst pravidelně, ideálně 4–5x denně, energeticky vyrovnaně a nutričně plnohodnotně. Denní jídla nesmí být vynechávána, a to platí zejména o snídani.

Dalším krokem je zařazení pravidelného aerobního pohybu, který bude trvat ideálně nejméně 60 min. Začněte od obyčejné chůze, zařaďte jógu, místo přesunu autem, jděte pěšky, místo jízdy výtahem, vyjděte schody. Podle toho, co vám váš zdravotní stav dovolí, zařazujte další aktivity. Soustřeďte se i na budování svalové hmoty, která značně přispívá ke zvýšení bazálního metabolismu – čím více svalů vaše tělo má, tím více také v základu spálí. Soustřeďte se opět na pravidelnost.

A jako třetí nejdůležitější faktor je potřeba zmínit pitný režim. Ze dne na den se zbavte slazených tekutin a pijte jen čistou vodu – nejméně 0,5 l na každých započatých 15 kg hmotnosti. Vyřaďte, nebo alespoň velmi omezte alkoholické nápoje. Pijte, pijte, pijte – až 60 % našeho těla tvoří voda!

Doba, za kterou se vám podaří zpomalený a degenerovaný metabolismu opět nakopnout, je velmi individuální a závisí na nutriční a zdravotní historii každého jedince. Někomu to může trvat měsíc, někomu rok, proto je důležité to hlavně nevzdávat!